Velký bratr roste. Probudíme se jednoho dne do otroctví?

Zavedení EET, kontrola internetu, hromadné odposlouchávání telefonních hovorů, ale i snímaní aut kvůli parkovacím zónám. Vláda jak na státní, tak i na městské úrovni, stále více osekává naši svobodu.

A nazpátek nám za to dávají stále méně veřejné kontroly.  

Se současnou vládou přišly nejrůznější regulace, které výrazně omezují a především kontrolují naše životy. Příkladem je nejen EET, u kterého je podnikatel pod neustálou kontrolou, ale také například kontrola internetu, která může vést k permanentní kontrole jednotlivých uživatelů.

Ukazuje se totiž, že zákony, které mají sloužit k „vyššímu dobru“ ubližují nám všem. Příkladem je blokace zahraničních webů internetových kasin. Například český hráč, který v jednom z těchto kasin hrál, obdržel pokutu 850 tisíc s tím, že Ministerstvo financí odmítlo sdělit, jak tohoto hráče vůbec vypátralo – prostě ho neustále kontrolovali, jako můžou každého z nás.

Nejen hazard vás může přivést do problémů

Že se mají bát jen ti, co propadli hazardu? Omyl. Ukazuje se, že do výkladu se můžou vejít i hry MMORPG. Jako hazard velmi snadno můžou být označeny například online karetní hry ve stylu Magic: The Gathering, pokud hráč nakoupí balíček za reálné peníze (přitom nemá jistotu, jaké karty dostane a je zde tedy prvek náhody).

Tento zákon se ukazuje naprosto absurdním a dává obrovskou moc Ministerstvu financí, které v podstatě bude moci kontrolovat každého, kdo si nějakou online hru zahrál. A pochopitelně jsou zde i otázky zneužití. Pokud se daná osoba bude aktivně vymezovat vůči Andrejovi Babišovi a pokládat některé nepříjemné otázky, bude také pokutována ve výši 850 tisíc korun za to, že si po práci zahraje online hru?

Stát má nejen díky zákonům, ale také technologickému pokroku, stále větší vliv na náš život. Tento vliv ale není nijak kompenzován – veřejnou správu sužuje velmi malá otevřenost. Procentuální objem státních zakázek bez výběrových řízení roste a občan z toho má právem pocit, že státní správa se uzavírá a je tu sama pro sebe (či pro zájmy vybrané společnosti), nikoliv pro nás.

Vědět o všech všechno

Je to přitom absurdní, stát by měl každou regulaci, zasahující naše práva, tvrdě vyargumentovat a odpovědět na otázky, zdali nebudou ohroženy naše osobní svobody a naše osobní údaje. A společně s tím také nabídnout možnosti důkladné veřejné kontroly, která zabrání jakékoliv manipulaci. U současné vlády se ale bohužel této logiky nejspíše nikdy nedočkáme.  Situace je už přitom velmi vážná, protože už tak vysoká moc Velkého bratra stále roste.

Ale nemusíme jít jen na státní úroveň, ale i na tu pražskou, komunální. Ve městě přibývají stovky nových kamer, které nás monitorují a úředníci, potažmo politici, můžou mít velmi dobrý přehled o našich životech. Parkovací zóny, jejichž vize je přinést Pražanům „možnost zaparkovat“, se nejen ukazují jako naprostý paskvil, ale fungují velmi zvláštně. Prohání se jimi tajemné auto s kamerou, která snímá SPZ u aut. Podle snímku následně vyhodnotí, jestli majitel zaplatil parkovné. Přitom nikdo nemá ponětí, co se stane i se záběry, které se snímání SPZ netýkají a jak je s nimi nakládáno.

Inspirací by nám mohlo být Chicago, kde se otevřenost veřejné správy dovedla na vysokou úroveň. Nejen, že se zde zveřejňují veškeré uzavřené smlouvy v přehledném uživatelském prostředí, ale také zveřejňují jména, funkce a platy zaměstnanců města. Povede se nám něco takového i v Praze?